Sovičky v prosinci

Prosinec je měsícem plný lásky, přání i zázraků, něco končí, ale také se něco nového chystá. Se začínajícím měsícem, zimním měsícem, začalo sněžit. Děti si mohly užívat sněhu při bobování, stavění iglú nebo koulování. Stejně tak, jako každý rok, musí každý z nás stanout před Mikulášem, aby nám prozradil, jestli jsme nezlobili až moc. Letos nás však nenavštívil v mateřské škole, ale my jsme za ním vyrazili do západočeského divadla v Chebu. Nejprve jsme viděli divadelní pohádku o kocouru Zrzounovi a jeho pra pra pra pra pra ... dědečkovi, který dostal od anděla za úkol zahřívat Ježíškovi jesličky. Ale pak už přišli... Mikuláš, andělé a hned na to, vylezli čerti z pod jeviště. Děti odrecitovaly básničku a mooooc se jim povedla. Dostaly tedy zaslouženou odměnu a pochvalu od Mikuláše. 

Rodičům jsme předvedli vše, co jsme se zatím naučili, při vánočním vystoupení, které bylo oceněno velkým potleskem. Sovičky přijaly i pozvání na předvánoční vystoupení na střední škole lesnické ve Žluticích. Nejen že si děti užily vystoupení a pohoštění, ale také projížďku vlakem.  

Celý měsíc nás provázelo téma předvánočního období, které se odráželo nejen při společné přípravě vystoupení pro rodiče, ale také povídání o tom, jak prožívají Vánoce děti v jiných zemích. Na co se však děti v prosinci těší nejvíce? Přeci na Ježíška. Na jesličky s Ježíškem jsme se vydali podívat do místního kostela, kam jsme věnovali jeden námi vytvořený Betlém. V lavicích jsme si pověděli příběh o Ježíškově narození a zazpívali si koledu. Dárečky děti pod školním stromečkem také našly, Ježíšek na nás nezapomněl.

Děkujeme Ježíšku!